Dopis mému pastorovi

Milý pastore,

opět se blíží Den matek. Zdá se, že přichází čím dál častěji. Určitě plánujete slavnostní shromáždění pro všechny matky. Vím, že pro ně je to výjimečný den a jen nerada bych kazila někomu radost. Sdílet společně radost je pro nás všechny důležité a dokonce i ty z nás, které nejsme matkami, můžeme děkovat za ty, které jimi jsou.

Chtěla bych pouze jediné – abyste pamatoval na to, že tento den může být nesmírně obtížný pro některé členy našeho sboru. Pro ženy jako jsem já, které bojují s neplodností, může být Den matek tím nejbolestnějším dnem roku. Přemýšlela jsem o tom, zda raději nezůstat doma, ale vím, že potřebuji být v Božím domě.

Nejobtížnější částí bohoslužeb je chvíle, kdy se všechny matky postaví a celé shromáždění se usmívá a aplauduje jim. Pocit být tou jedinou, která ještě sedí, je nesnesitelný. Chci stát spolu s nimi. Není nic, co bych na tomto světě chtěla víc, než být matkou. Vždy jsem jí chtěla být. Nosila jsem děti, ale byly vzaty ještě před tím, než se mohly narodit. Jistě mám děti v nebi, ale v očích lidí na této zemi matkou nejsem.

A tak na Den matek často odcházím domů s pláčem a nepochopením, proč já nejsem schopná stát se tím, co tak mnozí ve sboru pokládají za „nejvyšší Boží povolání“ ….matkou. 

O tomto dnu se necítí osamoceně jen ty, které nemohou být matkami. Musí to být bolestné i pro neprovdané ženy, pro matky, které ztratily své děti nebo matky, jejichž synové a dcery odešli od Boha.

S blížícím se Dnem matek se modlím, abyste pamatoval na to, že to není pro většinu jen radostný den, ale pro některé je to den bolestné připomínky. Věřím, že vám Bůh pomůže, abyste se pro náš sbor při bohoslužbách na Den matek stal požehnáním.

Anonym

Bezdětné páry a pastorace

Bezdětné páry, které po dětech touží, potřebují pastoraci. Bohužel ve sborech je toto téma často tabu.
Pastor by měl umět citlivě tyto páry oslovit a nabídnout pomoc.

Chybou je vyhýbat se tomuto tématu a vyhýbat se rozhovorům na toto téma s bezdětnými páry. Bezdětní potřebují o své bolesti hovořit, nejlépe s pastorem, není vhodné problém „delegovat“ na jiné služebníky sboru.

Bezdětní mohou velmi citlivě a bolestivě prožívat některé události ve sboru jako jsou – křtiny, požehnání dětí, konfirmace, modlitby za těhotné, modlitby za dobrý porod, modlitby za děti, oslavy na Den matek, akce dětí jako jsou dětské tábory, dětské besídky (vánoce), dětská představení atd.

Zvláště opatrní by měli být pastoři ve sborech, které jsou silně orientované na děti a mladé rodiny s dětmi.

Bezdětné páry určitě nebudou pro to, aby se takové akce rušily nebo omezovaly, určitě je vidí jako potřebné a dokonce i jako pěkné, ale co je potřeba, je dát těmto párům jasně najevo, že nejsou zapomenuti, opomenuti, že pastor jejich břemeno nese spolu s nimi a má o ně zájem.

Častokrát toto stačí.
Nejhorší je naprostý nezájem.

Ne vždy je vhodné snažit se tyto lidi zapojit do služby dětem a do výše zmíněných aktivit.

Ve sboru, který je silně orientován na děti a mladé rodiny s dětmi, může absence péče, zájmu a rozhovoru s bezdětnými páry vést až k pocitu „vyčlenění, nezapadnutí, nenáležitosti ke komunitě, nepotřebnosti“ aj.

Pastor by neměl čekat, že tyto páry začnou o problému hovořit samy. Břímě je častokrát tak těžké, že ho dva lidé neunesou sami.

Pastor by měl věnovat pozornost zvlášť ženě a zvlášť muži – každý z nich prožívá svou bolest rozdílným způsobem. Reakce na danou situaci může být také od obou různá.

Chyby a problémy, které se mohou vyskytnout:

• absence komunikace
  
• nabízet službu mezi dětmi
  
• odmítavé stanovisko ze strany vedení sboru, pokud pár vnímá službu dětem u sebe jako problém – což vyvolá pocity viny u páru
  
• postoje členů sboru typu: nemají děti – s nimi musí být něco v nepořádku, za tím bude hřích nebo Boží trest, něco ještě nevyznali nebo nedali s Bohem do pořádku
  
• nemají děti, takže jim nemůžeme svěřit nějakou „duchovní“ službu (vždyť sami nejsou v pořádku)
  
• nemají děti, proto nemohou být pastoři
  
• naopak přílišná „publikace“ ve sboru, bezdětné páry nechtějí být středem pozornosti
  
• myslet si, že jelikož pár již není nejmladší, proto „to“ mají již vyřešené a pomoc nepotřebují
  
• pozor na dobře míněná „proroctví“ o tom, kolik bude mít pár dětí….pokud neexistuje jistota na 200%, že to říká skutečně Bůh (a není to jen soucitným přáním „proroka“), tak nic takového raději neříkat

Co pomůže:

• zájem ze strany pastora
  
• nabídka rozhovoru ze strany pastora a jeho pastorační služby
  
• nabídka modliteb
  
• trvalý zájem o bezdětné páry (ne jen 1x jsme o tom mluvili a je to….)
  
• pokud některý z páru cítí obdarování nebo vedení k nějaké službě ve sboru, podpora a možnost vstoupení do služby
  
• prostý a obyčejný zájem (citlivý přístup) před akcemi zaměřenými na děti – např. pastor s párem promluví před požehnáním dětí nebo modlitbami za těhotné – stačí jen upozornění, že má v plánu toto na příštím shromáždění udělat a že myslí i na ně a bude rád, pokud se budou moci zúčastnit, ale že pochopí i to, když nepřijdou… (nemusí říkat zase přehnaně před každou akcí)
  
• postoj pastora, který dá na vědomí, že pár bere jako rovnocenný ve sboru

Oblast pastorace:

Bezdětné páry potřebují v době „naděje“ pomoc, modlitby a podporu. Pokud již naděje na děti není z lidského pohledu žádná, potřebují pomoc s vyrovnáním se a přijetím této skutečnosti, pochopením, co se stalo. Páry mají a budou mít mnoho otázek. Potřebují pomoc s hledáním odpovědí. Existuje velké riziko zatvrzelosti, obviňování a uzavřenosti vůči Bohu.

Dané riziko se zvětšuje, pokud pár nenachází odpovědi na své alespoň základní otázky:

• proč zrovna my?
  
• co jsme udělali špatně?
  
• máme skutečně ještě něco vyznávat? (co když mají lidé ve sboru v tomto pravdu?)
  
• trestá nás Bůh? nebo na nás zapomněl?
  
• vždyť se tak usilovně za to modlíme a nic se zatím nestalo – modlíme se špatně?
  
• máme malou víru?
  
• je tedy Bible skutečně pravdivá a můžeme jí věřit 100%?
  
• proč Bůh chce, abychom zůstali bez dětí?
  
• jaký je tedy náš smyl manželského života?
  
• neměl jsem se ženit/vdávat?
  
• jak s tím mám žít dál?

Důležitou oblastí pastorace je pomoc při hledání řešení bezdětnosti pomocí moderních lékařských metod, které se nabízí, které ale také mohou vyvolávat řadu otázek a pochybností že strany křesťanů. Jedná se o metody IVF, umělého oplodnění, apod.

Pár často prožívá dilema mezi velkou touhou po dítěti na straně jedné a jistou kontroverzí lékařských metod na straně druhé. Věc jim neulehčuje ani fakt, že kromě snad katolické církve neexistují jasná a veřejně dostupná stanoviska a postoje ze strany církví, které by párům usnadnily hledání odpovědí na jejich otázky.

Stejně je tomu i s pastorací párům, které uvažují o náhradní rodinné péči. Ať se to zdá jakkoliv radostná a nadějná událost, nese s sebou vždy faktory obav, nejistoty nebo strachu.

Nenaplněná touha po dítěti s sebou nese vždy velkou bolest, kterou prožívá odlišně muž i žena. Pár může v jejím důsledku procházet těžkým obdobím, které může partnery sblížit nebo naopak posunout k rozpadu jejich vztahu. I z tohoto důvodu by se měl pastor zaměřit na dané páry v oblasti své pastorační péče dlouhodobě a cíleně.

Jak bylo již zmíněno, partneři mohou prožívat bolest odlišně. Pohled vnímání může ovlivnit i skutečnost, který z partnerů je z lékařského hlediska diagnostikován jako „neplodný“. Dnes víme, že to již nemusí být vždy jen žena, ale že se zvyšuje procento neplodných mužů. Tato skutečnost může ovlivnit postoje každého z partnerů jinak. Oba ale mohou prožívat stejně silné pocity selhání jako lidé, jako partneři v manželství. To může vyústit až k sebeobviňujícím závěrům: „ nikdy nebudu moci dát svému partnerovi dítě – jak s tím mám žít?!?“ Takovou tíhu nemůže skutečně překonat a unést partner sám, proto je citlivá a empatická pastorace tak žádoucí.

Někdy mohou být bezdětné páry odkazovány na pomoc psychologů a psychiatrů. Křesťanské bezdětné páry ale nechtějí slyšet rady psychiatra, chtějí slyšet odpovědi od Boha.

Pro každého pastora asi nebude jednoduché vědět, jak bezdětnému páru sloužit. Pokud s tím nemá zkušenosti, měl by si nejprve předem obstarat informace, aby manžele neranil ještě více. Je to oblast z tohoto pohledu poměrně neprobádaná, nová, tabuizovaná a opomíjená. Nicméně stále aktuálnější, pokud máme věřit některým průzkumům, které uvádějí, že dokonce každé šesté manželství má problémy s početím dítěte.

Přehlížením se problém nevyřeší. Řešením také není postoj taktního mlčení „abych je ještě více nezranil“.

Neexistuje samozřejmě univerzální návod, jak postupovat při pastoraci těmto lidem, protože každý člověk je jiný, každý případ specifický a každý má jiné obdarování.

Dalo by se snad říci, že obecně platí, že bezdětní potřebují hlavně hodně lásky, porozumění, trpělivosti a zájmu. Mohou se totiž cítit velmi osamocení – ostatní vrstevníci mají rodiny s dětmi a pořádají společné akce, kterých se ovšem bezdětní zúčastňují méně a méně často, až se jaksi vytratí úplně. Záměrně...

M. Kopečková