Anketa

Zkušenost s asistovanou reprodukcí

1) Proč jste se rozhodli pro umělé oplodnění?

AB: Věříme, že to bylo z Božího vedení. Byl to pro nás krok víry. Bylo nám jasné, že pokud Bůh nedá, byť i skrze IVF („in vitro fertilisation“ – oplodnění ve zkumavce, pozn. red.), žádná metoda nám nepomůže. Očekávali jsme na Boha a od Boha...

CD: Protože to po delší době zřejmě byla jediná alternativa navrhovaná lékaři, rok jsme řešili, zda ano, nebo ne.

EF: Protože jsme čekali s úpěnlivými modlitbami (i od některých evangelistů) už sedm let, chodili po doktorech, prostě dělali vše pro to, aby děťátko přišlo. Také se mně blížila čtyřicítka. Náš první kluk potřeboval sourozence, všechny podmínky jsme měli. Uvažovali jsme i o adopci, ale manžel se toho nakonec zalekl, že by to dobře nezvládnul. Navíc jsme viděli u svých přátel podobné problémy, a když se po modlitbách rozhodli pro umělé oplodnění, měli krásné děťátko.

2) Informovali vás lékaři o všech souvislostech?

AB: Nevíme, snad ano, ale nebyli jsme závislí jen na lékařích, sami jsme si hledali informace z internetu či od lidí, kteří už IVF prošli před námi.

CD: Ne. Je dobré využít všemožné zdroje a ptát se, různých možností je hodně, např. žádná stimulace a využití pouze přirozeného cyklu, tím odpadá řešení otázky č.3.

EF: Lékaři mají standardní přístup, ale když jsme se vyptávali na víc, ochotně nám odpovídali. Dnes není problém si zjistit třeba přes internet téměř vše, co je potřeba.

3) Řešili jste otázku kolem počtu oplodněných vajíček a použití embryí „navíc“?

AB: Ano, naše základní nastavení bylo chovat se maximálně zodpovědně, tzn. požadovali jsme minimální stimulaci a byli rozhodnuti využít všechna oplodněná vajíčka (příp. na několikrát) a příp. v krajní situaci bychom zvažovali dárcovství.

CD: Bůh to zařídil tak, že to třeba nebylo, jinak jsme byli rozhodnuti se žádného miminka nevzdávat, ale postupně odnosit všechny.

EF: Ano, stačil by nám jen jeden zárodek, ale v tomto vyšším věku lékaři doporučují aspoň dva. V našem případě vyšlo pět zárodků. Tak jsme se rozhodli dát si dva a tři nechat zamrazit. Z těch prvních Pán dal krásné miminko, pak po dvou letech jsme šli pro ty další, ale tam už Pán nedal. Bylo to pro nás překvapení, protože jsme byli připraveni ještě na další miminko.

4) Radili jste se při svém rozhodování s křesťany ve sboru?

AB: Ano, někteří blízcí to prožívali s námi a velmi nás podporovali.

CD: S křesťany ano, ve sboru ne.

EF: Radili a modlili jsme se s nejbližšími přáteli.

5) Co byste poradili bezdětným manželům, kteří o umělém oplodnění uvažují?

AB: Aby šli do toho s Bohem, nebáli se moderních způsobů a nechali si pomoct. Aby získali všechny možné informace a po konzultaci s lékaři zvolili to, co je pro ně přijatelné. Bůh si umí IVF použít.

CD: Modlit se, modlit se a mít odvahu dělat postupné kroky a pak čekat, co Bůh odpoví. Je to otázka především velkých nervů a také velkých peněz. A důležitá je při tom odvaha jít do neznáma.

EF: Ať se toho nebojí, mají možnost si dát nějaké hranice, probrat to s lékaři. Hlavně s vírou, že Bůh je nad tím a stejně je to on, kdo nakonec rozhodne.

Všechny tři páry absolvovaly proces asistované reprodukce úspěšně. Redakci se nepodařilo získat pohled párů, které měly s umělým oplodněním horší zkušenost, přestože takových případů je nezanedbatelné množství. Celkové etické souvislosti jsou širší, než jak by bylo možné usuzovat na základě uvedených odpovědí.

– redakce

Převzato se svolením z časopisu Život víry 2011/2, str. 14 (www.zivotviry.cz).