Adopce

Pokud jste se ocitli v situaci, kdy se vám z nějakého důvodu nedaří počít přirozenou cestou dítě, pravděpodobně se před vámi vynořil celý seznam otázek a nelehkých rozhodnutí, která budete muset učinit. Jednou z těchto otázek, kterou někdo z dvojice pravděpodobně vysloví, je otázka adopce. Pokud zřetelně oba nevnímáte, že jste od Boha z nějakého důvodu povolaní k tomu, žít v manželství bez dětí, dříve či později se adopce dostane na program jednání. Možná také zvažujete léčbu, která v dnešní době nabízí široké možnosti, avšak přináší s sebou také řadu etických a zdravotních otazníků. Hormonální stimulace může být pro mnohé ženy velkou fyzickou i psychickou zátěží. Zacházení s embryi v centrech asistované reprodukce je pro člověka věřícího v to, že Bůh je tvůrcem života a že každý zárodek dítěte je již v počáteční fázi plnohodnotným stvořením, značně problematické. Nehledě na velikou finanční zátěž s tím spojenou.

Ale zpět k adopci. Co se samotného procesu týče, není těžké si na internetu či na nebližším sociálním pracovišti zjistit informace ohledně technické stránky věci a postupu. Vás ale možná trápí otázky, na které vám na těchto místech odpovědi neposkytnou. Budu schopen milovat dítě, které není biologicky moje? Může to být Boží cesta? Píše se o adopci něco v Bibli?

Snad je pro vás zpočátku představa, přijmout za vlastní dítě někoho jiného, zcela cizí. Dopřejte si čas a poctivě se za tuto věc modlete a nechte ji tak nějak zrát ve svém nitru. Uvidíte na kterou stranu se po nějaké době přikloníte. Důležité je, abyste v tom jako pár byli zajedno. Pro ženu, která má přirozeně „mateřské“ sklony a pravděpodobně za svůj život vozila v kočárku a chovala mnohé děti svých starších sester, sousedek a kamarádek, to bude možná o něco snazší rozhodnutí. Potřeba postarat se o bezbranné stvoření v ženě zkrátka je. Jestli v tom manžel potřebuje více času, netlačte na něj.

Pokud jste oba dozráli k rozhodnutí, že do adopce vstoupíte, zkuste se ještě chvíli zabývat svými motivy. Nepůjde zde již jen o vás, ale i o třetí osobu, kterou bude potřeba bezpodmínečně přijmout mezi sebe. Náhle zde bude malý člověk, který však může být zcela jiný, než jak byste si představovali. Nebudete jej zatěžovat svými sny a představami o jeho životě? Budete jej milovat, i když vy jste oba sportovci a on bude nosit z tělocviku trojku? Zkuste odhlédnout od sebe a svých plánů a uvědomit si, že nepůjde o vás, ale o dítě, které potřebuje domov, kde bude zakoušet přijetí a lásku bez podmínek. Toto dítě také nesmí být nástrojem k případnému pokusu o utužení manželství, či uspokojení samotné touhy po dítěti a jakési náplasti na vaši bolavou duši a instantní řešení vaší situace. Ve hře zde bude jedinečný, Bohem stvořený člověk, jemuž vy dostanete tu výsadu dělat rodiče.

Může vás trápit i to, že vaše dítě nebude biologicky vaše. Ano, biologické pouto má svou důležitou roli, avšak pravděpodobně ne tak významnou, jaká se jí všeobecně přisuzuje. Mnohá mladá maminka mi řekla, že ke svému právě narozenému děťátku první hodiny, dny a týdny nepociťovala žádné euforické pocity, žádné „magické“ spojení založené na biologickém podkladě. Ano, někdy to tak maminky prožívají, avšak často se také stává, že se to nádherné pouto mezi matkou a dítětem vytvoří postupně. Jedna moje přítelkyně to popisovala takto: „Až během několika týdnů po porodu, kdy jsem si uvědomila, že to maličké stvoření je na mě absolutně závislé a já se o něj musím postarat, jsem prožila, že se mezi mnou a mým děťátkem začíná vytvářet vazba a pouto lásky.“

Zkuste se na adopci dívat jako na speciální poslání od Hospodina. Bůh si vyvolil zrovna vás dva, abyste splnili tento neobvyklý a důležitý úkol. Přijímáte jinou cestou, avšak z Boží ruky, dítě, které vám On svěřuje, abyste jej milovali a vychovali co nejlépe. Nehledě na to, že toto dítě bude mít možnost od počátku vyrůstat v prostředí, kde se může dozvědět o Bohu.

Říká o adopci něco Bible? Když jsem se sama ocitla v situaci, kdy jsme stáli před otázkou adopce, samozřejmě jsem toužila najít v Božím slově nějaké nasměrování či ujištění. Modlila jsem se, aby mi Pán Bůh v tomto směru něco ukázal. Jako první a nejsilnější bylo, když jsem si uvědomila, že my všichni jsme vlastně adoptované děti Boží. Bůh se rozhodl, že nás přijme a bude nás milovat, že nás „naroubuje“ do své rodiny. Patřili jsme světu, ale skrze krev Ježíše jsme byli přijati za syny a dcery. Písmo říká, že „Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní.“ (Efezským 1:5, podle Bible 21).

Oslovil mne také příběh z Druhé knihy Mojžíšovy, druhé kapitoly, první až desátý verš. Faraonova dcera se zde ujímá malého Mojžíše a přijímá ho za syna. Mimochodem, vzhledem k tomu, jaký význam měl Mojžíš v Božím plánu pro Izraelský lid, nezdá se vám, že tato „adopce“ byla speciálním Božím plánem, pro dceru faraona?

A na závěr - čekání. Ano, adopce s sebou přináší mnohá léta čekání. Samozřejmě záleží, pro jaké dítě jste se rozhodli (věk, etnikum, zdravotní stav) a z jakého jste kraje (v každém kraji se čeká jinak dlouho, může se vám stát, že budete čekat i 4 – 6 let). Proto nezbývá než obrnit se trpělivostí a tento čas přijmout jako zvláštní čas Boží milosti pro vás, kdy můžete naplno sloužit v církvi, věnovat se svým zálibám nebo cestování, načítat knihy o výchově dítěte a péči o dítě, užívat si klidných nocí bez vstávání k miminku, a investovat do svého manželství. Skvělá příležitost je také využít toto období k modlitbám za děťátko, které jednoho dne přijde do vaší rodiny. Můžete připravovat svá srdce na přijetí tohoto dítěte bez podmínek, takové, jaké bude. Protože stejným způsobem přijal ve své lásce i Pán Bůh nás všechny.